Skončilo očekávané ekonomické oživení dříve, než začalo?

Podle čerstvého odhadu statistiků narostl výkon české ekonomiky v letošním druhém kvartále oproti tomu předchozímu o 0,2 procenta, což je – alespoň na první pohled – docela bída. Pokud by takto slabý výkon ekonomika předváděla po celý rok, odpovídalo by to růstu HDP o ubohých 0,8 procenta. To by nejenom nebyl dobrý rok, nebyl by to dokonce ani slušný nebo průměrný rok. Je tedy namístě propadat panice? Skončilo očekávané ekonomické oživení dříve, než začalo?

Ne tak docela. Ano, letošní druhé čtvrtletí oproti tomu prvnímu nevykázalo velký pokrok, ale laťka byla nastavena poměrně vysoko. Právě na začátku letošního roku totiž evropské firmy horečnatě vyráběly a odesílaly své výrobky do USA v obavě z budoucích kroků staronového prezidenta Donalda Trumpa. Ten se ani v kampani ani po svém volebním vítězství netajil úmyslem radikálně přenastavit americkou obchodní politiku a zatížit dovoz zboží ze zbytku světa nebývale vysokými celními poplatky. Evropští exportéři se tak snažili americký trh předzásobit dříve, než cla vstoupí v platnost. Poté, co se tak nakonec 2. dubna skutečně stalo, pozbylo předzásobování smyslu a průmyslové ekonomiky typu Německa či Česka se vrátily zpět do standardnějšího režimu. Pozorované zpomalení naší ekonomiky ve druhém kvartále tak nesvědčí tolik o její slabosti jako spíše o mimořádnosti předchozího období.

Přesto nemá cenu si namlouvat, že máme pro letošek na růžích ustláno. Česká ekonomika bývá označována jako exportně orientovaná a bytostně se jí tedy dotýká vývoj v partnerských zemích. Zdaleka nejdůležitějším partnerem je v tomto ohledu Německo, které již několik let vykazuje známky „nerůstu“. Právě pro Německo navíc přestavují Spojené státy nejdůležitější neevropské odbytiště a (zřejmě) finální dohoda mezi EU a USA v podobě 15% cla tak pro něj představuje citelnou ránu. Částečnou útěchou sice může být ambice vlády kancléře Merze odstartovat masivní investice do infrastruktury a průmyslu, nicméně ani přesto nemůžeme od našeho západního souseda letos čekat zázraky. Pro jednou ovšem jako Češi nemusíme lamentovat nad nepřízní osudu a můžeme jej místo toho vzít do vlastních rukou.

Hlavní brzdou české ekonomiky totiž v poslední době nebyly zahraniční okolnosti. Hlavní brzdou byli Češi. Navzdory nejnižší míře nezaměstnanosti v celé EU a setrvale rostoucím mzdám zůstávali Češi skeptičtí ohledně své ekonomické budoucnosti a ve strachu z blížící se pohromy vydělané peníze spořili. A ačkoliv spořivost v obecné rovině lze považovat za ctnost, ekonomice se příliš nezamlouvá. Smyslem ekonomiky a hlavním mechanismem jejího bohatnutí je totiž vzájemná výměna zboží a služeb. Pokud všichni své vydělané peníze namísto utrácení schováváme pod polštář, ekonomika se zadrhává.

Naštěstí už se blýská na lepší časy. Maloobchodní tržby utěšeně rostou a spotřebitelská nálada se v letošním červenci zvedla na nejvyšší úroveň od září roku 2021. To vše navzdory vyostřené geopolitické situaci i blížícím se parlamentním volbám. Po několika letech útlumu se tak české domácnosti zřejmě osmělují a začínají opět věřit ve světlejší zítřky. Pokud jim nálada vydrží, jejich aktivita by českou ekonomiku letos měla vynést alespoň k růstu poblíž 2 procent, což už lze označit za solidní.