Makroekonomický výhled 3Q 2026

První čtvrtletí 2026 přineslo české ekonomice studenou vodu - růst o 2,1 procenta meziročně citelně zaostal za očekáváním trhu. Ještě větší výzvou než samotná čísla je ale to, co je před námi: válka v Íránu a uzavření Hormuzského průlivu začínají promítat do cen pohonných hmot, inflace a nálady firem i spotřebitelů. K tomu se přidává slábnoucí Německo jako klíčový obchodní partner. Jak se s touto kombinací popere ČNB a kam se posune inflace i úrokové sazby do konce roku? To rozebíráme v článku.

Vstup do roku 2026 se české ekonomice příliš nevydařil, když v prvním čtvrtletí vykázala mezikvartální růst o pouhých 0,2 procenta, což v meziročním vyjádření odpovídá tempu 2,1 procenta. To bylo nejen znatelně méně než v kvartále předchozím (2,7 %), ale představovalo to také citelné zaostání za očekáváním trhu (2,5 %). Pozitivní příspěvek doručila tradičně spotřeba domácností (0,3 % mezičtvrtletně) a potěšila také tvorba hrubého fixního kapitálu (0,5 %). Naopak slabý výsledek vykázal čistý vývoz (-1,0 %) a v červených číslech se ocitla i spotřeba vládních institucí (-0,1 %). Zde se nabízí částečná útěcha, protože právě vládní výdaje byly po celé první čtvrtletí omezovány rozpočtovým provizoriem a lze tedy spekulovat, že ve zbytku roku odtud bude přicházet pozitivní impulz. Naopak varovně působí skutečnost, že první letošní kvartál byl jen velmi málo poznamenán válkou v Iránu. Ta naopak má potenciál českou ekonomiku v nadcházejícím období zpomalovat.

Prvním projevem krize na Blízkém východě byl růst cen pohonných hmot, který tuzemskou meziroční inflaci vyhnal z únorových 1,4 procenta do pásma 2,0-2,5. Zhoršování začala vykazovat i ekonomická nálada, a to jak u spotřebitelů, tak i podnikatelů. Speciálně v průmyslu a stavebnictví pak sílily obavy z budoucího cenového vývoje, což patrně lze vysvětlit vysokou expozicí těchto sektorů vůči cenám energií. Samotný objem produkce v průmyslu nicméně podle v tuto chvíli dostupných dat negativně ovlivněn nebyl, když dubnová statistika indikovala solidní růst ve většině sledovaných odvětví. Poněkud překvapivý vývoj pak nastal na tuzemském trhu práce, kde se potkaly dvě protichůdné tendence. Zatímco registrovaná míra nezaměstnanosti setrvale stoupala a dostala se v sezónně očištěném vyjádření na nejvyšší hodnoty od roku 2016, mzdový růst mohutně zrychlil, když v prvním čtvrtletí nominálně dosáhl 8,1 procenta.

Další vývoj bude silně závislý na situaci v zahraničí. Válka v Iránu a z ní plynoucí uzavření Hormuzského průlivu trvá již déle než tři měsíce, což způsobuje bezprostřední i sekundární inflační tlaky a zhoršuje ekonomický sentiment. Nejnovější zprávy nicméně naznačují možnost brzké dohody, ukončení nepřátelských akcí a uvolnění plavby průlivem. I v tomto optimistickém scénáři bude několikaměsíční uzavírka patrná po celý zbytek roku s tím, jak budou zvýšené náklady postupně prostupovat dodavatelskými řetězci. Průměrná letošní inflace by tak mohla dosáhnout přibližně 2,4 procenta, namísto původně očekávaných cca 1,7. Nepříliš povzbudivě pak působí zprávy ze sousedního Německa, kde se prognózy ekonomického růstu opět posouvají směrem dolů. Zatímco před začátkem roku se v Německu očekával růst v okolí 1,2 procenta, nyní se jako realističtější jeví zhruba poloviční dynamika. To by znamenalo protivítr pro český export a následně také investiční aktivitu. Naopak spolehnout se pravděpodobně můžeme na pokračující růst spotřeby domácností, byť silnější inflace bude schopnost domácností utrácet poněkud omezovat. Pozitivní efekt pak lze vzhledem k vyššímu plánovanému deficitu čekat i od vládních výdajů. V souhrnu pak podle nás česká ekonomika letos míří k růstu v okolí 2,1 procenta.

Rostoucí inflační tlaky v kombinaci s mírně zpomalující ekonomikou představují rébus pro Českou národní banku. Ta již evidentně zcela opustila nedávné úvahy o možném snížení základní úrokové sazby a začala uvažovat spíše opačným směrem. Z dosavadních vyjádření členů bankovní rady se zdá, že jsou otevřeni oběma možnostem, tedy zvýšení i stabilitě sazeb. Vzhledem k nadále zvýšené jádrové inflaci, nečekaně silnému mzdovému růstu, nejistotě ohledně ukotvenosti inflačních očekávání a očekávanému růstu inflace do okolí 3 procent v závěru roku předpokládáme, že jedno zvýšení základní úrokové sazby nakonec nastane, a ta pak zbytek roku stráví na hodnotě 3,75 procenta.