Ekonomický výhled Víta Hradila k 3Q/2025: Oživení, ale bez euforie

Česká ekonomika se po soustavě pandemicko-inflačně-válečně-energetických krizí zotavuje spíše pozvolna. Během nepříliš vydařené pětiletky od předpandemického konce roku 2019 narostla pouze o zhruba 2 procenta, což nás v rámci Evropské unie řadí na páté místo od konce.
Minimálně zčásti se ovšem již blýská na lepší časy. 

Velký podíl na malátném výkonu ekonomiky dosud měla slabá spotřeba domácností, tedy jejich neochota ve větší míře nakupovat zboží a služby. Obnovený růst reálných mezd, nadále nízká nezaměstnanost a zlepšování spotřebitelského sentimentu ovšem signalizují nevyhnutelný návrat zákazníků do obchodů, což bude hlavním motorem ekonomického růstu.   

Naopak opatrná zůstane investiční aktivita firem, které se potýkají se slabou zahraniční poptávkou a zvýšenou nejistotou plynoucí, mimo jiné, z obchodní politiky Donalda Trumpa. Mnoho si letos nelze slibovat ani od výkonu exportních odvětví, jelikož náš primární vývozní trh – Německo – lavíruje na pokraji recese. 

V souhrnu si podle nás česká ekonomika letos připíše růst o 1,7 procenta, což na tuzemské poměry není ani zázrak ani tragédie. 

Pozitivní zprávou bude relativně umírněná inflace, která by se měla udržet na dohled dvouprocentního cíle centrální banky, či nadále robustní trh práce. Slabost průmyslového sektoru sice přinese mírné zvýšení nezaměstnanosti, nicméně ta přesto zůstane na historické i evropské poměry nízká. Utěšeným tempem by měl pokračovat i růst mezd, který hravě překoná inflaci a přinese tak českým zaměstnancům reálné zbohatnutí o sympatických 3,2 procenta.